Déšť

17. července 2014 v 22:06 | no one |  Povídky.. Aneb výplody fantazie :D
Hubená, nízká dívka odevzdaně seděla na mokrých schodech fakultní nemocnice. Déšť smočil všechny a všechno, s čím se střetla jeho mohutná živelná síla a ani tuto dívku hluboko pohrouženou do svých myšlenek nevynechal. Dívčiným tělem prostupovala zima vražedně pomalým tempem. Dívka si vlastními pažemi zuřivě tiskla tělo, jako kdyby jí to mělo pomoci nebo ji to mělo vysvobodit od nevybíravých rozmarů přírody. Zlostně drkotala zuby a promočené tmavé vlasy se jí zatím stále více lepily k hlavě. Kapky deště jí stékaly po obličeji a mísily se se slanými slzami vytékajícími z dívčiných pronikavých očí. Párkrát zamrkala mohutnými, dlouhými řasami, aby zabránila dalšímu nezastavitelnému přívalu hořkých slz, pálících a štípajících jako led. Rty se jí bezděčně třásly, občas ze sebe vyloudily nějaký vzlyk nebo povzdech. Přesto byla dívka neschopná jakýchkoli slov, které by do její duše propálily ještě větší díru, než kterou tam zanechala poslední návštěva doktora. Dívka se totiž dozvěděla, že jí zbývá den nebo pár hodin, nikdo neví, než zemře na důsledky zhoubného nádoru, který její tělo soužil a ničil již několik let. Snažili se bojovat. Všichni se snažili. Ničí snaha ale nepomohla natolik, aby ubohé děvče záchránila. Nejvíce dívku mrzelo, že na její pohřeb ani nikdo nepřijde. Neměla rodinu, neměla přátele. Stranila se lidí a vyhovovalo jí to, až do tohoto osudného dne. Až do dne, kdy zalitovala, že nebyla více přátelská. Že občas někomu nevěnovala jeden vřelý úsměv, nikdy se na nikoho nezasmála a nikdy se nesnažila projevit o lidi zájem. Teď jí teprve došla hrůza těchto chyb a přečinů. Došlo jí, že byla pro svět zbytečná. Že nebyl nikdo, kdo by jí miloval. Nikdo, kdo by se s ní spřátelil. Nikdo, komu by na ní záleželo. Nebyl nikdo, kdo by za ní položil život. A když ona pokládala život v podstatě za všechny lidi trpící nějakou vážnou nemocí, nikdo se neobtěžoval přijít a litovat ji. Poplakat a truchlit nad ztraceným životem. Nikdo takový se nenašel. Bylo moc pozdě. Zachvátil ji strašlivý smutek, který na její tváři opět vytvořil ten smutný výraz bezradnosti a naprosté nicoty. Věděla, že si život vůbec neužila. Každý den se za něčím honila, stále se stresovala, podávala obrovské výkony... Pro tu samotu, kterou trpěla jí to bohužel nepřišlo divné a dále pokračovala v té nejpomalejší sebevraždě. Velice brzy se soustředila jen na sebe a zbytek světa nevnímala. Neradovala se z ničeho, ani z prostých ale krásných věcí, jako západ slunce nebo právě déšť, který ji právě dostával do té bezvýchodné deprese. Dešťové kapky byly stále těžší a těžší a dívku pokaždé udeřily do obličeje, jako pěst. Rozhodla se, že alespoň těch pár posledních hodin prožije. Bude se smát, vyzkouší pro ní neznámá jídla a pokusí se flirtovat. Bohužel jí nebylo přáno splnit si ani tato jednoduchá předsevzetí. Protože chvíli po tom, co se odhodlaně zvedla ze schodů, s vnitřím dobrým pocitem, pocítila ostré pálení a píchání v boku. V bolestech se svalila pod schody. Cítila, že bolest se rychle šíří po celém jejím těle a že tohle je jejích posledních pár minut. Bolení bylo tak silné, že v rázové vlně napadlo srdce a agresivně se začalo pokoušet o dívčino vědomí, tak silné bylo. Dívce se pomalu začaly zavírat oči v doprovodu bolestivého sykotu a zarývání nehtů do promočených dlažebních kostek. Vědomí se po chvilce opravdu vytratilo, ruku v ruce s jejím životem. Ale stejně na ulici nebyl nikdo, kdo by o ní jevil zájem, nebo by mu jí snad bylo líto. Nikdo.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 no-one0 no-one0 | 17. července 2014 v 22:09 | Reagovat

Ahoj lidi. Snad vam dosel skrytej smysl povidky, ze mame zit naplno a uzivat zivot, protoze nikdy nevime, co se muze stat. Mimochodem, mely tam bejt ODSTAVCE tak nechapu, co se to s tim zase stalo sakra. No nic, za komentar bych byla rada, ale tak... Nemusite. :)

2 Lady I. Lady I. | Web | 18. července 2014 v 20:08 | Reagovat

Líbí se mi některé formulace a slovní obraty. Možná už zmínka o mohutných řasách byla v tu chvíli nadbytečná, v té části povídky už se soustředíme hlavně na to, že dívka pláče, její vnější popis už máme víceméně za sebou. Jinak příběh je krátký, úderný, líbí se mi to, má to myšlenku, která je srozumitelně podaná.
ALE. Je taky potřeba uvažovat trochu reálně. Pokud ses rozhodla pro nějakou konkrétní nemoc, v tomto případě rakovinu, měla by tak opravdu probíhat. Neboj se kvůli příběhu nastudovat nějaké informace, abys pak, hrubě řečeno, "nepsala bláboly".
Já teda taky nejsem lékař, ale mám dojem, že rakovina se léčí chemoterapií, po které vypadávají vlasy, přitom ty dívku popisuješ s promočenými, tedy asi dlouhými vlasy. Ale ok, dejme tomu, že má paruku. Ovšem rakovina bývá taky dost dlouhodobé onemocnění a většinou asi nejde určit "tak a odteď vám zbývá šest hodin života" a za šest hodin zčistajasna "auč" a je to. A pokud by jí opravdu zbývalo po mnohaletém boji s nemocí posledních pár hodin, myslím, že by už nebyla ve stavu, kdy by ji nechali pobíhat venku v dešti, spíš ji vidím vysílením upoutanou na lůžko a postupně vyhasínající. To, co ty popisuješ, je spíš jako infarkt, a ten se zase nedá předvídat.
Takže říkám, píšeš moc hezky, rozhodně bych si od tebe ještě něco ráda přečetla, ale je třeba příběhu dát nějaký reálný základ. :) Samozřejmě můžeš si vymyslet úplně vlastní svět, nějakou "novou" nemoc a v té návaznosti můžeš ty sama udat, jak přesně bude probíhat. :) Ale to už se zase dostaneš do fantasy a sci-fi. :)

Uff, jsem se nějak rozepsala. :D Doufám, že ti moje připomínky nevadí.

[1]: Jó, to je normálka, blog.cz nezná odstavce ani odsazení... :/ Stylisticky jsou pak ty články vopravdu lahůdka. (y)

3 no-one0 no-one0 | 19. července 2014 v 0:54 | Reagovat

[2]: Máš úplnou pravdu. Koneckonců, je to zatím první povídka takže se to ještě bude vylepšovat. :-) Dik, vezmu si rady k srdci :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama