Školní společnost a exoti v ní skrytí

18. července 2014 v 19:45 | no-one0 |  Moje keci...X.x.X
Bohužel, stejně jako každá společnost, má i ta školní nějaké rozvrstvení. Je to hodně povrchní rozvrstvení, zavisející na tom, jak vypadáte, kolik peněz mají vaši rodiče, kolik dostáváte kapesné, jste-li ' cool '. Samozřejmě, najdou se i výjimky, kde jde studentům čistě o výsledky a o povahu, ale tak dobrých škol ubývá stejně, jako kostiček na dobré mléčné čokoládě ve spolku jedlíků. Z mé zkušenosti, se v každé škole tvoří skupinky. Skupiny lidí, kteří si nějakým způsobem rozumí, nebo mají něco společného. Ale není to tak i v životě? Nehledáme náhodou i mimo školu lidi, kteří jsou nám alespoň něčím podobní v povaze? Jo, děláme to a budeme to dělat i celý zbytek života. Na rozdíl od života se ale, na škole musíte rozhodovat rychle a máte dost omezený výběr, ten záleží na počtu studentů. Když se rychle někam nezařadíte, jste OUT. No není to pitomý systém? Lidi se rychle někam řadí, jen aby je ti jejich potenciální ' přátelé ' nezavrhli. Ale to pak nejsou kamarádi, no ne? Ne, to nejsou! Každá škola má také někoho, kdo určuje nepsaná pravidla. Obvykle je to student nebo studentka ze které / ho si berou ostatní příklad. Holky určují módní trendy a ačkoli se to zdá fakt nepravděpodobné a neuvěřitelné, ty dívčiny bez vlastního stylu a přesvědčení a hlavně bez názoru ji následují. A než se nadějete, máte ve škole další skupinky pochodujících holek s podobným ne-li stejným stylem, barvou a střihem oblečení. Koho pak zajímá, že nejedna v tom vypadá trochu silněji, než normálně, koho zajímá, že nejdné holce ta určená barva nesedí a vypadá v ní jako velká fosforová světlice? Nikoho. Hlavní je, že jsou ve skupině. Ironie, že už do jiné skupiny patří od začátku roku. Vidíte? Takhle se to člení a rozvrstvuje, až je z toho požehnaný guláš, plný lidí, slepě poslouchajících jednoho chorobného jednotlivce s velikou vášní nakazování všem ostatním co mají, jak se chovat. Dokonce se u nás našel jeden šílený kluk, který těm svým nohsledům nazývajícím se ' věrní kamarádi ' určuje, jak budou mluvit. Takže po jednom týdnu už ta klučičí polovina školy a každým slovem říkala tomu druhému " brother " a za každou takzvanou stěrkou, která stěrkou není, ale když si to myslí, tak je u toho necháme, dodávají " ou jea! ". Dalším zvláštním paradoxem je, že tihle lidi ty své ' spřízněné duše ' mění velice rychle, ostatně ještě rychleji než ty naivní holky, které na facebook, twitter, instagram a já nevím na co ještě, každý týden, co týden, každé dna dny, vyvěšují novou fotku s novou kamarádkou s popiskem : ,, Ty jsi moje BFF navždycky. Co bych bez tebe dělala, lásko jedna! " Ach, jak já tyhle holky miluju. To své hashtagování už dotáhly k takové dokonalosti, že se tam fotí i s holkama, co znají SOTVA TŘI DNY. * dovolte mi se zasmát jejich vlastní blbosti a zároveň je i politovat, oni za to nemohou * Dalším skvostem školní společnosti, který mě baví ještě daleko více než " bé-f-f " , jak já jim říkám, jsou ti, kteří by učitelovi nebo učitelce sežrali každý blábol, jen aby se ukázali jako ti, kteří ' bedlivě poslouchají ' . Áno, bedlivě. Takže opět předložím příklad z mé skvělé školičky, která se takovými monstry jen hemží. Jedna nejmenovaná dívka na lyžáku tak bedlivě poslouchala, že učiteli sežrala jeho vtip, který udělal, asi se snažil nás pobavit. Marná snaha. Nicméně, učitel se zmínil, že ze sjezdovky budeme odcházet v šest večer. No co myslíte, že asi udělala. Když jsme se ve čtyři hodiny, v pravdivý čas odchodu odebrali na autobus že pojedeme na chatu zpátky, zakroutila hlavou a šla si sednout do bufetu. Opravdu tam čekala až do šesti, respektive do půl, protože sjezdovka i bufet se v 17 : 30 zavíraly. Takže ve tmě stepovala před sjezdovkou promočená i s lyžema. Na hotelu si zatím náš všímavý učitelský sbor všiml, že jedna chybí. Tak zapojili ' mozky ' a přišli s tím, že ji tam zapoměli. Obětavý učitel pro ni dojel SVÝM AUTEM * jaká to oběť * a vyzvedl ji. Ale víte co? Nesřval ji za nic. Neseřval ji, že udělala pitomost, neseřval ji, že mu blbě věřila, neseřval ji vůbec za nic. Za to jí ale pochválil přede všemi, jak statečná vlastně je, že tam přetrpěla až do šesti. Všichni učitelé jí plácali po zádech a říkali pochvalná slůvka. Mě stačilo jen držet smích a vztek hluboko v sobě. Tak to tady vidíte. Lidi jsou občas vážně schopní úplně všeho!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl / a jsi tu?

KLIK

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama